Sen o ruském careviči

O kráse a sympatičnosti mladých Rusů jsem se přesvědčil sám před dvěma roky, kdy se mé toulavé boty zatoulaly do Ruska. Bylo to v červenci, kdy za bezmračného počasí dosahují teploty na širé ruské placce až třiceti stupňů a jediným pozitivem je pokus přivést své tělo do bronzového stavu. V mnohých chvílích šly myšlenky na vedro zcela mimo mě, a to když jsem pohledem sjížděl opalené ruské muskulatury, v tom případě se líbezné horko rozžehlo i uvnitř mne. 

Nedávno se mi navíc zdál sen o jakémsi muži. Zjevil se zčistajasna v jakési dlouhé, světlem zalité chodbě, na jejíchž stěnách visely obrovské obrazy. Šel jsem směrem k onomu muži, měl na sobě hedvábný plášť ze šarlatově zbarvené (?) látky. Po chvíli zatáhl za jednu ze šňůrek a za malý okamžik z něj celý hábit spadl na zem. Mým očím bylo odhaleno nahé mužské tělo, nádherné tělo. Chtěl jsem mu pohlédnout do tváře, jenže obličej byl schován v podivné nazlátlé mlze (má fantazie zřejmě nestačila k vypodobnění tváře tajemného). I přesto, že hlava zůstávala zastřená, postava promluvila a její hlas byl líbezně hrubý. Nahý v chodbě na mě promlouval rusky (?), ještě než jsem se stačil zaposlouchat, abych některým slovům porozuměl, mé oči se náhle otevřely a já zíral do stropu svého pokoje. Proč jsem se musel probudit zrovna teď, spílal jsem se v duchu.

Ten sen mě nabudil natolik, že mne vrátil ke vzpomínkám o zážitcích v Rusku a sám sebe jsem utvrdil v tom, že záhadný muž ze snu byl skutečně Rus. Chtěl jsem však místo mlžného oparu spatřit opravdovou tvář, a tak jsem si sedl k internetu a snažil se najít obličej někoho, kdo by se hodil na mého careviče, jak jsem potituloval svoji snovou postavu.

Myslím, že Nickolay Petrov se právem stal tím, kdo by se mi v té chodbě měl odhalit. :)